Myofunkční terapie

Myofunkční terapie

Myofunkční terapie je soubor cvičení zaměřených na správnou funkci svalů obličeje, jazyka a čelistí. Používá se k léčbě nesprávných návyků, které mohou ovlivňovat skus, dýchání, polykání a celkové zdraví ústní dutiny. Má své výhody i nevýhody, které je třeba zvážit.

Výhody:

1. Neinvazivní metoda – Terapie nevyžaduje chirurgický zákrok ani fixní ortodontické aparáty.
2. Podpora správného růstu čelistí a zubů – Pomáhá předcházet ortodontickým problémům a může zlepšit výsledky ortodontické léčby.
3. Zlepšení dýchání – Správná poloha jazyka a rtů podporuje nosní dýchání, ovlivňuje správný vývoj obličejového skeletu a celkovou kondici organismu.
4. Korekce nesprávných návyků – Pomáhá odstranit škodlivé návyky, jako je dýchání ústy, atypické polykání či tlačení jazyka proti zubům, účinný proti zlozvykům (dumlání palce, kousání nehtů..).
5. Vhodná pro děti i dospělé – I když je nejúčinnější u dětí, může pomoci i dospělým s myofunkčními problémy.
6. Podpora řeči a výslovnosti – Správná poloha jazyka a svalová koordinace mohou pozitivně ovlivnit artikulaci a řeč.

Nevýhody:

1. Vyžaduje disciplínu – Úspěšnost terapie závisí na pravidelném cvičení a aktivní spolupráci pacienta.
2. Dlouhodobý proces – Výsledky se nedostaví okamžitě a mohou vyžadovat měsíce až roky pravidelného cvičení.
3. Ne vždy stačí jako samostatná léčba – U některých pacientů je nutné kombinovat terapii s ortodontickou, logopedickou léčbou nebo i celkovou rehabilitací.
4. Nutnost odborného vedení – Nesprávně prováděná cvičení mohou být neúčinná, proto je důležité pracovat pod dohledem specialisty.
5. Menší účinnost u starších pacientů – U dospělých s již vyvinutými strukturami čelistí nemusí být výsledky patrné tak jako u dětí.

Myofunkční terapie je šetrná a efektivní metoda pro zlepšení funkce svalů ústní dutiny, avšak vyžaduje trpělivost, pravidelnost a aktivní spolupráci pacienta.

Praktické instrukce:

1) nosit přibližně 1 hodinu přes den a na noc. Před nasazením do úst lze ponořit na 5-10 minut do teplé vody (materiál mírně změkne a je příjemnější do pusy)

2) v bdělém stavu je nutné být s aparátem v ústech aktivní (zlehka do něj kousat, hrát si jazykem, polykat a tisknout rty k sobě-lze si dopomoci vložením uchošťouchu mezi rty)

3) čím více budou posíleny svaly retního uzávěru, tím snáze udržíte aparát v ústech přes noc; je zcela normální, že v prvních dnech a týdnech budou ráno bolet zuby (po 2-3 týdnech pravidelného nošení se zuby přizpůsobí aparátu a bolest ustane); pokud v noci aparát vypadává, lze tenkým páskem náplasti (v lékarně speciální náplasti pro lidi co v noci chrápou) přelepit rty k sobě

4) aparát se čistí kartáčkem na zuby pod tekoucí vodou; přes den by měl být ponořený ve vodě; 1-2x týdně přidejte do vody ústní vodu s chlorhexidinem

5) pokud aparát tlačí na dásně či tváře, vyhledejte ošetřujícího lékaře

Funkce jazyka a vývoj orofaciální soustavy

Jazyk je sval a spolu s tvářemi a rty ovlivňuje svým tlakem tvar zubních oblouků, čelistí a v návaznosti na páteř i držení celého těla.

V průběhu vývoje se mění i jeho fyziologické polohy a pohyby. Při sání mateřského mléka a jeho polykání je hlavním pohybem předozadní směr. Postupně při přechodu na tuhou stravu se mění i polykací vzorec. Jazyk musí udělat z potravy bolus (kuličku) a pomocí vlny ho postupně posunout na kořen jazyka a následně polknout. Tím se učí přitisknout se na klenbu patra. A tam by měl zůstat přitisknut díky podtlaku v dutině ústní i v klidové poloze při zavřených ústech. Při polknutí se tlak krátkodobě zvýší. Při správném polykacím aktu by v obličeji neměly být patrné žádné další pomocné pohyby mimických svalů, pouze by se měla pohybovat jazylka (na přední straně krku). Podtlak jazyka při zavřených ústech a jeho správná poloha odlehčí celou spodinu dutiny ústní, díky spojení s dalšími skupinami svalů tak jazyk ovlivňuje polohu klíčních kostí, lopatek a tím o sklon bránice a celkovou posturu těla.

Pokud jazyk leží mezi dolními zuby celou svou vahou, tak napětí svalů, které vedou od hrany dolní čelisti, přes jazylku dolů podél krku, jakoby stahuje a rotuje dolní čelist dolů a dozadu. To ovlivní profil obličeje, skus zubů, oblast měkkých tkání pod bradou, držení hlavy, sklon bránice a následně i držení celého těla.

Zároveň jazyk netlačí na klenbu patra, horní čelist se dostatečně šířkově nevyvíjí a vzniká vysoké a úzké (tzv. gotické) patro a s ním spjatý zkřížený skus (tzn. horní zuby koušou více dovnitř než dolní, nejsou zatíženy v ose, vyklánějí se mimo kost, postupně mohou vznikat odhalené krčky; nesprávný skus uchyluje dolní čelist a způsobují asymetrii obličeje, která se později fixuje adaptací čelistních kloubů na vynucenou polohu dolní čelisti).

Patro je zároveň spodinou dutiny nosní a tudíž se celý podvývoj týká nejen patra a horních zubů, ale i horních cest dýchacích a celé střední etáže obličeje (to způsobuje chronicky ucpaný nos, celoroční rýmy, problémy s mandlemi a následkem je vynucené ústní dýchání). Pokud není průchodný nos, musí jedinec dýchat ústy (to způsobuje přesušení sliznic dutiny ústní, zvýšené riziko paradontózy a vyšší kazivost zubů) a s tím je spojena špatná poloha jazyka na spodině a tím se výše popsaný kruh uzavírá. Tím je spojeno všechno se vším a navzájem se jednotlivé položky podněcují a zhoršují.

Ortodonticky je velmi obtížné řešit některé vady, protože tlak jazyka je neustálý. A pokud tlačí na ty "nesprávné" struktury, zvyšuje se riziko vzniku ortodontických vad. Zároveň logoped také některé věci nedokáže přeučit, pokud k tomu nejsou prostorové podmínky. Řešením je souhra logopeda, ortodontisty a často i rehabilitačního odborníka.

Rovnátko/rehabilitační pomůcka AMCOP odděluje zuby a měkké tkáně od sebe tak, aby se navzájem neovlivňovaly. Nelze s nimi dýchat ústy a tak posilují retní uzávěr. Jazyk se nemůže protlačovat ven, musí při polykání udělat vlnu, je nucen být přitisknut na patro. Rovnátka tak mohou ovlivňovat horizontální i vertikální složku vady skusu a hlavně ovlivnit funkční složku – jazyk, tváře a rty.

Doporučuje se s AMCOP začínat pozvolna. Před nasazením AMCOP doporučuji shlédnout na YouTube Rostislava Václavka (Dýchánky, díl 9 a 66 je cíleně o vývoji a funkčním dýchání u dětí; je k dispozici kniha „Změň svůj dech a začnu se dít věci“), a začít zvolna trénovat nosní dýchání. Hlavně u malých dětí s chronickým ústním dýcháním stačí opravdu pár minut, spíše častěji a méně dlouho. Nejdříve v klidu, třeba u sledování médií, později u malování, čtení, jít se s ním na chvilku projít ven. Cílem je mít ho v puse aspoň 1-2 hodiny denně. S častějším nošením a schopností lépe dýchat nosem je cílem mít AMCOP i přes noc právě kvůli dýchání a případným parafunkcím a ovlivňování vztahu zubních obluků vůči sobě.  (skřípání zubů, zatínání atd…). Nošení na noc ale v žádném případě nenahrazuje denní nošení, kdy ovlivňuje právě tu volní funkci.